A jak to vypadá za louží? Jako v Helsinkách!

Tak jsme se jednou s holkami rozhodly, že by jsme se mohly podívat do Helsinek, které jsou "co by kamenem dohodil". Jenže jsme musely přes moře. Vyhledaly jsme si trajekty z Tallinnu do Helsinek a koupily lístky. Vyrážely jsme ranním trajektem v 7:30 a vracely se večerním ve 20:30.  Jedna cesta trvala asi 2 hodiny.

Naše loď byla obrovská, zajišťovala pohodlí pro všechny cestující a působila na mě jako obrovská turistická atrakce, místo obyčejného způsobu transportu. Měla celkem asi 8 pater. Nacházely se zde restaurace, kasíno, koutek pro děti, obchod s parfémy či oblečením, supermarket. Ale také za pěkný peníz. Proto jsme se usadily, vytáhly naše lístky, které obsahovaly kód k WiFi a vyhlíželi Finsko. Vyšly jsme si také na palubu, kde jste si za pěkného počasí mohli užívat sluníčka. Ale podzimní vánek není nic příjemného, proto nám to vystačilo jen na chvíli.

Nejvíce ze všeho mě ale udivily chodby vedoucí z terminálu do lodi. Byly neuvěřitelně dlouhé, mohlo nám to zabrat přes 3 minuty, než jsme se rychlou chůzi přepravily z jedné strany na druhou.

Když jsme připlouvali k Helsinkám, naskytl se nám z lodi pohled na nespočet malých ostrůvků, které mohly mít třeba jen pár metrů čtverečních. Byly většinou skalnatého povrchu, na některých z nich byl např. jen park s lavičkami, ale většina z nich byla obydlená. Nacházel se tam třeba jen jeden domeček, když byl ostrůvek opravdu "velký", pak třeba i dva. A nic kromě toho, jen voda. Bylo to hodně děsivé a dech beroucí.

Po příjezdu do přístavu jsme zůstaly zírat s pusou dokořán. Opravdu jsou Helsinky tak ošklivé? Ne, myslím to vážně, všude samé staveniště a jeřáb. Vše šedé a jednotvárné. Až moc umělé. Navíc nás přivítal ohava, kterého vidíte na obrázku níže. Tato socha je hodně známá, ale moc jsme ji ocenit nedokázaly. Přišla nám prostě nevkusná.

“Ošklivý, ošklivý chlapeček” (Bad bad boy)

 Po čase chůze se ale město začalo měnit a s tím i náš názor na Helsinky. Sluníčko začalo prosvítat přes mraky, i když bylo celý den tak zvláštně šero. Vydali jsme se podle turistického okruhu, který byl vyznačen v mapě a měl nás vést kolem celého města. Ukázat nám nejvýznamnější místa. Významná část vedla kolem pobřeží a tím jsme právě začali.

Když se procházíte Helsinkami, pak si dávejte pozor na cyklostezky, kterých jsou chodníky plné. A je zde opravdu mnoho cyklistů, což mě na hlavní město mile překvapilo. Helsinky jsou velice čisté, upravené a místní policie je tak trochu "green".

Procházka podél pobřeží nás zavedla na opravdu krásná místa. viděli jsme zde různé ostrůvky. Taky parky obsahovaly skalnaté výstupky, na které jsme si mohly vyšplhat. Místní to používali např. při tréninku v běhání. Uprostřed jednoho parku jsme našli obrovské šachy, kde se mohlo hrát s lidmi jako s figurami, to Vás mohlo trošku přenést do prostředí Harryho Pottera.

Hned za Market Street, na které jste mohli najít různé stánky se suvenýry a především místní jídlo, se nacházely nejvýznamnější památky a lákadla Helsinek. Když jste si však chtěli koupit něco k jídlu, převrátily se Vám oči vzhůru. Např. jeden párek v rohlíku, který patřil zde k nejlevnějším jídlům, stál 4 eura a 20 centů. Nedokážu si ani představit, že bych si koupila párek v rohlíku za 100 korun českých. Kamarádka si ale objednala místní pochoutku - talíř plný smažených malých rybiček, brambory, párek, slaninu a tatarku. Byl toho plný talíř a nemohla si vynachválit. Ochutnala jsem a musela jsem dát za pravdu. Často jsme zde narážely např. i na vývar z lososa a německý Bratwurst patřil rozhodně mezi oblíbené. Byla jsem se podívat i v místním supermarketu a musím říct, že opravdu žádná sláva, i tady po Vás chtěli hezké peníze.

Mezi ty nejvyhledávanější atrakce patřilo např. vyhlídkové "Ruské" kolo, lístek stál 12 euro a mohli jste si také dopřát VIP kabiny. Je o poznání menší, než to londýnské. Když si vezmete, že jednu cestu v Londýně zvládnete za 30 minut, tady jste hodoví asi za 5. Ale výhled musí být neskutečný, jak na moře, tak na město.

Prezidenstký palác. Je umístěný přímo v zátoce s výhledem na moře. Právě v této zátoce se prodávaly lístky na lodě, které Vás mohly odvézt na různé ostrovy. Fronty byly ohromné spolu s cenami. Mezi nejoblíbenější ostrovy patřil pak vojenský ostrov a ostrov, na kterém se nacházela ZOO.

Když jsme se dostaly na Senate Square, okamžitě nás ohlušil řvoucí a skandující dav. Míjeli jsme hodně lidí, všichni pískali na píšťalky a trhalo nám to uši. Mnoho z nich pak zvedalo do vzduchu znaky Greenpeace a neb třímalo zelené balónky s holubicí. Později jsme se dozvěděly, že před dvěma týdny ubili právě ve Finsku mladíka, kvůli jeho rase. Proto se na tomto náměstí sešlo tolik lidí, aby uctilo jeho památku a ukázalo se, že je něco špatně. Ano, pohnulo mi to srdcem, když jsem viděla, jak tento dav skanduje mladíkovo jméno ve stejném rytmu. Zorganizovali se všichni pro jednoho kluka, který možná nebyl stejné rasy, ale měl stejně dobré srdce.

Katedrála Unspenski se mi líbila asi ze všeho nejvíce. Tkvěla se na ohromné skále a ukazovala svoji krásu celým Helsinkám. Byla zpřístupněna i zevnitř, takže jsme se šly podívat, tam se ale nesmělo fotit, což naprosto chápu a respektuji. Byla to nádhera.

Když se kouknete na stránky Helsinek, najdete tady i muzea zpřístupněna zdarma, např. městské muzeum.

Opakem byl pak "Rock Church", kde se fotit smělo a fotilo se ve velkém, neboť bylo co fotit. Tento kostel byl totiž vybudován v masivní skále a to vše bylo jen následně přikryto střechou. Opravdu nádherné místo. Ale zima tady nebyla!

 St. John's Church na mapě zaznamenaný nebyl, ale doporučuji se sem zajít podívat.

Když jsme se blížily zpět k pobřeží, zaujala nás stěna plná plaket jmen. Prvně jsem se zhrozila, že nejspíš jde o jména lidí zesnulých na lodi během havárie, ale po chvíli čtení jsem zjistila, že tito lidé se zapojili to projektu čištění moře. Tohle musí být opravdu milé poděkování a zvěčnění jejich snahy.

Závěrem bych ráda dodala, že ačkoli jsem slyšela názory, že Helsinki nejsou hezké město a není zde nic k vidění, pak se hodně mýlíte. Já se cítím zahanbeně, že jsem je hned tak odsoudila, ale upřímně, přístav není moc hezké místo. Dejte jim čas a ony si Vás získají. Prozkoumejte je a nasajte místní atmosféru. I když se říká o Finech, že nejsou moc otevření, je to jenom stereotyp, i my jsme měly možnost si promluvit s lidmi, kteří nezavřeli pusu. Ohromné místo. Velmi doporučuji navštívit!