International small talk

Jaké to musí být, bydlet na pokoji s Finkou? A vedle se dvěma Španělkami? 

Celá dvě patra jsou zde vyhrazená pro mezinárodní studenty. Proto zde potkáte hodně lidí z různých částí světa, což je neskutečně moc fajn.

Když jsme se se spolubydlící začly trochu poznávat, šly jsme hlavně po informacích. Byl to zanícený rozhovor a šlo vidět, že jsme obě dvě hodně zainteresované. 

Nabídla jsem ji lázeňské oplatky, kterými mě vybavila babička. S velkým díkem je přijala. Vysvětlila jsem jí, že mají původ v lázeňských městech - odtud pochází ten název kolonáda, který je na obalu. Ona mi na oplátku nabídla finské bonbony jmenující se "salmiakki". Vysvětlila mi, že jsou pro Finy, velkou delikatesou a dávají si je, když jsou někde spolu venku, ale cizincům moc nechutnají, protože mají slanou chuť.

Odvážně jsem si dala bonbon do pusy. Hmm, chutnaly jak slané Hašlerky. Řekla jsem jí, že nejsou vůbec špatné, že jsem na podobnu  chuť zvyklá a ukázala jsem jí balíček Hašlerek, kterými mě vybavila mamka. Jeden si vzala a uznala, že tam určitá podoba chuti je. Schovala si opatrně papír od bonbonu pro kamarádku, která je sbírá a dala jsem jí ještě jeden bonbon Bon pari.

  

Začaly jsme se bavit o různých svátcích, tak třeba na srovnání:

Na Vánoce přichází Santa Claus, ale nechodí komínem, nýbrž klepe na dveře a děti mu musí otevřít. Pak každé dítě obdrží dárek. Když v rodině není dítě, pak si dospělí rozdávají dárky pod stromečkem sami. Finové také pečou cukroví. Na Štědrovečerní večeři se potom objeví např. losos. 

Lití olova taky znají, ale dělají to na Silvestra a potom si z odlitků dělají nějaké předsudky do nového roku.

Na Velikonoce chodí děti také s karabáčem, zde chodí jak kluci tak, i holky. Navštěvují každý dům a na karabáče upletené z kočiček si věší barevné ozdoby. Děti jsou většinou za něco převlečené

Halloween neslaví, tento den je pro ně stejně významný jako pro nás. A věřte nebo ne, také chodí na hřbitov a připomínají si své zesnulé. 

Jak k tomu došlo, nevím. Ale zeptala jsem se jí na Romy. Ti u nich žijí a jsou velice nápadití. Ženy nosí totiž mohutné šaty, bohatě zdobené. Prý stojí strašně hodně peněz. A jako u nás, platí pro Romy sociální dávky. Jen málo kdy jsou zaměstnaní.

No a jak jsme si tak povídaly, přišla jedna Turkyně a pozvala nás k sobě na tureckou kávu. Byl to obyčejný turek, který se pije i v Česku, ale příprava byla jiná. Nasypala kávu totiž do studené vody, kterou měla v nádobě malého objemu. A pak nechala kávu vařit. 

Bylo to milé posezení a nejvíce se mi vryl do paměti moment, když nám turecká dívka začala vykládat, jak jsou kanály ve finské televizi fajn, protože tam viděla nahé lidi a strašně moc se jí to líbilo.

Mluvily jsme o všem - svatbách, školním systému, pití alkoholu. 

A představte si, že oblíbený finský sport je běh mužů, kteří mají své manželky přehozené přes ramena. 

Po několika minutách se k nám připojila dívka Taiwanu a uvařila nám zelený čaj. Měl příjemnou a výraznou chuť.

Večer jsme se rozloučily a každá si šla svou cestou. Každá z jiné země a přece jen jsme si dobře rozuměly...