Pevnost a věznice Patarei

Pokud Vás lákají tajuplná místa s temnou historií, pak se určitě nezapomeňte podívat do Patarei.

Když tato pevnost byla vybudována, vůbec se vlastně nepoužívala. Byla totiž situována na pobřeží Baltského moře a pod pevností byla ještě podzemní voda. Prostory tudíž zely prázdnotou.

Svého se dočkaly až během světových válek, kdy byly naplněny tanky, a lokace pevnosti hrála podstatnou roli při ostřelování moře.

Cely se pomalu začaly plnit vězni, ale problémem byl nedostatek zabezpečení, tudíž neustále utíkali. To vedlo k dalším opatřením.

Během 2. světové války došlo k přelidnění cel. Na jednu celu, která čítala celkem 16 postelí, připadlo celkem 40 vězňů. To ale podle průvodkyně bylo nic, v porovnání s tím, co přišlo po 2. světové válce společně se sověty a komunismem. 

Naše charismatická průvodkyně je původem z Kostariky a už nějaký ten rok tráví v Estonsku. Podle jejích slov je každý den v Patarei pro ni neuvěřitelným dobrodružstvím, protože se právě zde vrací spousta lidí, jejichž vzpomínky na Patarei jsou úzce propletené. Vrací se zde jak vězni, žalářníci, tak i zdravotní personál, který byl podle všeho na excelentní úrovni.

Vězni si podle všeho způsobovali různá zdravotní zranění, populární byly roztříštěné kosti, které vyžadovaly dlouhou péči v rukou odborníků, pak se Vám totiž dostalo výsady poležet si několik dní v nemocnici.

Budova má celkem 3 patra, v nejnižším byli umístění lidé nejnižšího postavení. Mezi nimi třeba i umělci, kteří si získávali svým nadáním jistých výsad jak mezi vězni, tak mezi žalářníky. Nejhorším mučením pro vězně byla totiž nuda. Mohli poslouchat hudbu, která tady hrála každý den, ale upřímně, tohle byl způsob mučení než velkorysost. Jeden bývalý vězeň popsal, že šlo o jakýsi druh italské disko hudby.

V takové "místnosti" umístěné na dvoře, čítající jen několik desítek metrů, bez střechy a jakékoli izolace, za dunění italské disko hudby, muselo chodit 16 vězňů stále dokola, většinou hodinu nebo dvě. V zimě, v létě. Ve stísněném prostoru a hledící na záda toho, kdo šel před vámi.

Věznice je uzavřená teprve 11 let, je zde proto mnoho nábytku a vybavení. Byla nechána na pospas vandalům, ale ani ti moc škody nenapáchali, těžko říct, jestli na ně působil duch uplynulých událostí.

Tohle je snímek pořízený z exekuční cely.

 

Měla jsem z návštěvy tohoto místa poměrně strach. Vše na mě působilo stísněně, i když šlo o velké prostory.

Na internetu jsem si zarezervovala prohlídku v angličtině, lístek stál 6 eur pro studenta a 7 eur pro dospělého. Bez průvodce se tam dá dostat za nižší cenu, ale nedostanete se na všechny místa a taky Vám uniknou všechny ty historky a postřehy, které plynou z hodin strávených nad knihami.

Tak například nejoblíbenější příběh naší průvodkyně byl o dvou mladících, kteří se z Patarei dostali, ale byli chyceni o pár hodin později v místní nejslavnější putyce, kde oslavovali svobodu.

Prvně jsme asi dvě hodiny chodili s průvodkyní, vykládala, zaváděla nás na různá místa. Nakonec nám dala asi 25 minut, abychom si ta veřejná místa prošli sami. Už byla tma, jelikož jsem šla sama, přidružila jsem se ke dvěma Slovenkám. Fotky už bylo těžké pořizovat, protože nevycházely ani s bleskem. Zato ta atmosféra...

Na vše si tam můžete sáhnout, nikde není páska, že byste tam nemohli jít. Jen zadní prostory jsou zpřístupněné pouze s průvodcem.